Dlouhodobě sledujeme neblahý trend státní regulace pravidel silniční dopravy na chování jejich účastníků. Dnes již téměř beze zbytku platí, že řidiči jsou – bohužel – navyklí upřednostňovat obecně formulovaná pravidla silničního provozu před zdravým rozumem.
Současná situace v ČR je taková, že přeregulovaná individuální automobilová doprava s nebývalou mírou exekutivní represe zdravý rozum potirá, či je s ním často i v příkrém rozporu. To vede majoritu řidičů uplatňovat svůj selský úsudek stále méně, či jej přímo potlačovat.
Stále však platí, že porušení silničních nařízení může obecně řečeno rezultovat v nějakou sankci, zatímco nepoužívání zdravého rozumu za volantem může ústit v tragické následky.
Včera dopoledne napsaly zpravodajské servery o události, při které vlak srazil na železničním přejezdu osobní automobil, ve kterém nalezli smrt dva lidé. Železniční přejezd předtím nebyl tzv. „zabezpečen“ signalizací, tj. světelným znamením a staženými závorami. Rychlost vlaku v okamžiku srážky byla odhadnuta na 40 kilometrů v hodině. Podle fotografií je patrné, že bezprostřední příčinou smrti posádky byla postupná deformace vozidla zaklíněného v úzkém železničním koridoru způsobená lokomotivou nákladního vlaku.
Pro většinu čtenářů, alespoň soudě dle komentářů pod články na zpravodajských serverech, je v takovou chvíli „viník“ nehody znám. Nemohu se však vyvarovat jisté osobní úvahy.
Dlouhodobě na českých silnicích pozoruji davovou fascinaci značkami, čárami na silnici, světýlky a jinými vynálezy státní regulace v provozu. Považuji za kontraproduktivní označovat zatáčky speciálními ukazateli, mnohdy doplněnými značkami upravujícími nejvyšší dovolenou rychlost. Nedovedu si představit, že bych někdy řídil svůj automobil prakticky spoléhaje na dopravní značení. Vídám však hodně řidičů, kteří tak činí a rozhodně jim nepřeju, aby pro ně bylo někdy chybějící nebo špatně viditelné značení ostré zatáčky příčinou opuštění vozovky tečnou trajektorií.
Analogii v chování řidičů sleduji u mnoha dalších příkladů dopravního značení. Třeba taková značka „konec zákazu předjíždění“ funguje v myslích mnohých z nich poměrně zvláštně. Přehršel značení na českých silnicích odvádí pozornost řidičů, kteří se jej snaží sledovat na úkor okamžité dopravní situace a narušuje jejich vnímání „fyziky“, reality. Zapomínají, která část informací je ta skutečně podstatná a která jenom doplňková.
Bývám znovu a znovu překvapen, když přejíždím železniční přejezd, že jsem téměř vždy jediným, který na něj vjede až poté, co se přesvědčí, že nebude sražen přijíždějícím vlakem. Pokud se koleje na nějaké straně vynořují z lesa nebo ze zatáčky a během příjezdu není čas vše dostatečně zkontrolovat, zpomalím někdy až na rychlost chůze. A je mi v tu chvíli srdečně jedno, zda mi signalizace ukazuje volnou cestu. Dát všanc život svůj a své posádky nemohu dát signalizaci, která může v danou chvíli špatně fungovat vinou technické závady nebo lidské chyby.
Vzhledem k tomu, že potenciální srážka s vlakovou soupravou bývá pro osobní automobil tím nejfatálnějším incidentem ze všech myslitelných, myslím si, že je namístě odpovídající opatrnost řidiče.
Považuji za nanejvýše cynické až sprosté, abych osočoval řidiče, který včera na Havlíčkobrodsku vjel na železniční přejezd a se svou spolujezdkyní na něm zahynul, že je spoluviníkem nehody. Považuji však za vhodné vyjádřit svůj osobní názor a možná i apel: dávejte si prosím pozor při křížení železničního přejezdu. Jste to vy, řidiči vozidla, který můžete zabránit srážce. Není to signalizace ani strojvedoucí vlaku, ten na pár metrech prostě nezastaví. Používejte a vnímejte na silnicích vždy především svoje smysly, svůj mozek a zdravý rozum.
Ondřej Ševela